Historie hradu Krašova

Hrad Krašov tyčící se na skalním ostrohu nad řekou Berounkou, dříve Mží, byl založen kolem roku 1232 Dětřichem z rodu Hroznatovců, který ho získal jako léno od českého krále Václava I. Postupně přešel do rukou několika dalších významných šlechtických rodů. Jeho historie je bohatá na dramatické události a změny majitelů, které odrážejí dobové politické a společenské změny.

Majitelé hradu

Jedním z raných majitelů byl Hanuš z Kolovrat, jehož syn Hanuš II. se stal významným církevním činitelem. V roce 1485 hrad koupil Jetřich Bezdružický z Kolovrat, ale po smrti jeho syna Jana v bitvě u Moháče připadl jeho bratru Jindřichovi, který jej prodal Mikuláši Svitákovi z Landštejna. V dalších staletích se hrad postupně dostal do vlastnictví rodů Ronšperků a Hrobčických a dalších majitelů, než jej v roce 1649 získali Miseroniové, kteří prosluli tvrdým zacházením s poddanými.

Po řadě dramatických událostí včetně vraždy Františka Miseroniho lednickým kovářem, který hájil čest své ženy a později i jeho syna Norberta Adolfa, který zahynul rukou poddaných, kteří hájili svá práva, hrad a celé panství nakonec roku 1678 koupil opat plaského kláštera Benedikt Engelken, který jej připojil k majetkům cisterciáckého kláštera v Plasích. Díky své poloze sloužil jako strážní hrad pro ochranu obchodní a vojenské stezky a nedalekého královského hradu Týřova.

Vzhled hradu

Krašov prošel řadou přestaveb, které mu postupně vtiskly podobu gotické pevnosti. Dominantou hradu byla vysoká věž, která byla od ostatního hradu oddělena hradbami a parkánem, přístupná po mostku z cimbuří hradby v patře. Krašov sehrál roli ve středověkých válečných konfliktech. V době husitských válek odolal několika útokům, jeho obranné schopnosti prokázaly svou sílu a nikdy nebyl dobyt.

Během 16. století hrad získal renesanční rysy a proměnil se spíše na pohodlné panské sídlo obohacené o obytné a hospodářské budovy. V předhradí byly mlýn, pivovar, kovárna, lázně, stáje, konírna, krčma, pila i cihelna. Během třicetileté války hrad i okolí poničila švédská vojska a začal postupně upadat. V 17. století se hrad dostal do vlastnictví cisterciáků z plaského kláštera, kteří ho nechali opravit, a sloužil pro letní pobyty řeholníků. O finálním osudu hradu bylo rozhodnuto až josefínskými reformami roku 1785, kdy bylo cisterciácké opatství zrušeno. Náboženský fond, do kterého majetek přešel, rozprodal vybavení, koncem 18. století byl hrad zbořen a v jeho zřícenině byl otevřen kamenný lom. Státní správa statků začala lámat stavební kámen na opravu statku Rohy a ostatek byl prodán okolním sedlákům.

Novodobá historie

V 19. století byl Krašov zcela opuštěn a postupně se změnil v romantickou zříceninu. Ve 20. století získal hrad nový impuls díky Spolku pro záchranu zřícenin hradu Krašova pod vedením učitele Václava Tomeše, který ho odkoupil od posledního šlechtického majitele knížete Metternicha. První kroky byly učiněny už v roce 1931, kdy Spolek vznikl a začal pro hrad organizovat sbírky na jeho obnovu. Díky neúnavné práci dobrovolníků a podpoře místní komunity se podařilo zahájit rozsáhlé rekonstrukční práce, při kterých doslova vyhrabávali ze země tento poklad gotické architektury a svědka národní historie. Během 2. světové války se práce zastavily a vlastenecký spolek byl zakázán. Nicméně po roce 1950 se stavební práce na hradě i okolních stavbách včetně Podkrašovského mlýna díky podpoře státu znovu rozběhly; hrad byl prohlášen za chráněnou památku a zároveň byla v roce 1952 oblast kolem něj vyhlášena přírodní rezervací. V roce 1979 byl Spolek zrušen pro údajný nesoulad se socialistickým režimem. Nyní je ve vlastnictví Spolku pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova v Kralovicích, který na práci svých předchůdců navazuje.

Více o historii hradu se můžete dozvědět z dostupné literatury, kterou lze zakoupit přímo na hradě.