Historie hradu

Není vyloučeno, že byl hrad postaven na místě již dříve opevněném. Předpokládá se, že již v 9. století stálo na skále dřevěné opevnění, které střežilo přístup do českého vnitrozemí.

Jetřich Hroznata, synovec Hroznaty, který založil mužský klášter v Teplé a ženský v Chotěšově, v roce 1230 získal od krále Václava I. panství na Kralovicku za své věrné služby českému trůnu. Toto území původně náleželo polským Hedčanům, které do Čech přivedl kníže Břetislav. V této době se však jejich území rozpadávalo. Jako jeden z předních služebníků krále si Jetřich zbudoval moderní gotickou pevnost, hrad Krašov. Hrad byl postaven před rokem 1232, jelikož již v tomto roce se Jetřich píše z Krašova.

Rok 1232 byl původně považován za rok vzniku hradu. O věrnosti Dětřicha českému králi svědčí i fakt, že kamenné hrady mohli budovat jen ti věrní.

Hrad byl postaven na hranici Jetřichova panství v místě, které uzavíralo starou obchodní a vojenskou cestu údolím řeky. Jelikož hrad sloužil hlavně k obraně sídelního hradu krále, kterým byl nedaleký Týřov, osídlila hrad Krašov silná vojenská posádka.

Po Jetřichově smrti zdědil hrad synovec Sezema. Sezema vstoupil do služeb krále Přemysla Otakara II. A jako jeho věrný služebník vedl z

pohled-od-jihovychodu-z-dila-a-sedlacka — *pohled od jihovýchodu – z díla A. Sedláčka*

Krašova válku s nepřáteli svého krále, s Vítkovci. V této době se pod hradem odehrávali nelítostné boje s vojsky pánů Púty Domažlického a Soběhrda Litického, kteří se řadili k přívržencům opozice Záviše z Falkštejna. Sezema se proto uchýlil k dalšímu opevnění hradu. Předhradí přemístil na západní část ostrohu a opevnil jej valy a palisádami. Na místě dřívějších palisád před hradem postavil mohutnou štítovou zeď s parkánem. Nová brána vyvstala nad hlubokým příkopem opatřena padacím mostem a opevněna věží. Na jihozápadním nároží postavil baštu a uprostřed dvora, který tu vznikl, postavil vysokou okrouhlou věž. Věž byla flangovací podle francouzského způsobu.

*celková situace včetně severní předsunuté bašty*

Po Sezemovi zůstali čtyři synové. Sezema založil Vrtbu a rod pánů z Vrtby, Racek postavil hrad Bělou, Jetřich získal Kralovice a hrad zdědil Bušek. Bušek si postavil hrad Pušperk a Krašov předal synovi Vilémovi, ten však hrad roku 1346 prodává Vilémovi Švihovskému. Synové Viléma pak později hrad prodali v 70. letech 14. století Albrechtovi z Kolovrat. Ke Krašovu také patřily vsi Bohy, Borek, Kozojedy, Milíčov a Rakousky. Služby Kolovratů dosahovaly královského dvora krále Václava IV., Kolovratové tak získali četná privilegia, výsady a hodnosti vedle krále i v církevní správě země české. Hrad Krašov se tak stal střediskem panské moci na Plzeňsku a Žatecku. Krom Krašova vlastnil Albrecht také Libštejn.

Po Albrechtovi převzal hrad jeho syn Albrecht mladší, ten však roku 1413 umírá, Libštejn tak přebírá jeho syn Bedřich, jeho bratr Hanuš si ponechal Krašov. Kolovraty v této době zastihli husitské války. Kolovraté byli horliví katolíci a tak stanuli na straně panské, protihusitské.

Houfy husitů plenily okolí hradu a tak se Bedřich s Hanušem rozhodli přizvat královského stavitele Jana Tistu z Hedčan, ten na severní stráni nad hradem postavil pomocnou pevnost Hrádek s pevnou věží, obvodovou zdí a parkánem za několika valy. Úkol posádky hrádky byl jasný, zabránit nepříteli rozvinout zde dobývací stroje, jako byly praky, katapulty a bombardy. Dostřel bombardů prodloužili husité až na tisíc kroků.

Rozhodující střet mezi Kolovraty a husity se odehrál roku 1430. Husité utvořili velmi silné vojsko a začali postupovat od Žatce k Plzni proti křižácké výpravě, která do české země přicházela z Bavor. Hrady Krašov a Libštejn se ocitly v sevření husitů, ti však nakonec od dobývání upustili, jelikož by si vyžádalo příliš mnoho času a sil. Osmdesátičlenná posádka hradu Libštejna pod velením Jana Šmokovského ze Žďáru a Jana Bukovského se bránila 7 týdnů. Bratři Kolovraté však zjistili, že se blíží pád, odjeli do Prahy ke knězi Prokopu Holému se kterým se umluvili a stali se členy podobojí, čímž zachránili své panství před jistou zhoubou. Hanuš se následně vydává s husity v červnu

roku 1431 k dobývání Plzně a v září Nitry.

Hanuš však husity zradil a dne 30. prosince 1437 se stal hejtmanem pražských měst a nepřítelem Jiřího z Poděbrad. Roku 1448 však jakožto hejtman tří měst pražských z Prahy utíká při jejím dobývání Jiřím z Poděbrad. Hanuš umřel roku 1450 na zámku Žebrák.

Hrad Krašov převzal Hanušův syn Hanuš II., který se stal duchovním poté co ovdověl. V roce 1469 byl zvolen proboštem pražské kapituly a administrátorem pražského arcibiskupství. Následoval syn Albrecht, který hrad roku 1485 prodal Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat.

Následovalo období, kdy hrad měnil své majitele. Jetřichův syn Jan totiž zahynul v roce 1526 v bitvě u Moháče a hrad tak připadl jeho nezletilému bratru Jindřichovi. Jindřich však vlastnil Buštěhrad a jeho poručníci roku 1529 prodávají hrad Krašov, městečko Kozojedy a vsi Milíčov, Březko, Třímany, Rakolusky, Borek a Bohy Mikulášovi Svitákovi z Landštejna. Po Mikulášovi přišel jeho synovec Vilém Sviták, který se však zadlužil a proto začal rozprodávat části statku. Nakonec však roku 1589 prodal i hrad Krašov s podhradím, dvůr Rohy, městečko Kozojedy, vsi Třímany, Bohy, Rakolusky a Borek Ferdinandovi Ronšperkovi z Držkovic. Ferdinand však musel z finančních důvodů panství postoupit Jeronýmovi Staršímu Hrobčickému z Hrobčic na Manětíně. V roce 1616 hrad od jeho následovníků koupila Helena Regina Příchovská, jejíž manžel byl stoupencem Habsburků. V roce 1631 pak hrad prodávají Janu Davidovi Boryňovi ze Lhoty.

Krašov již neplnil svou obrannou funkci a tak během tohoto střídání majitelů dospěl k renesanční přestavbě a změně v hospodářské středisko. Obranné prvky pomalu ustupovali do pozadí. Předhradí bylo vybaveno dvěma mlýny a technicky dokonalým systémem vodních kanálů a nádrží. Přibyly budovy jako pivovar a sladovna,hospoda, lázeň, kovárna, pila, sýpky, chlévy a ratejny. Za předhradím na západ byly zřízeny zahrady a chmelnice. Hrad samotný dostál také změn. Budovy byly modernizovány, přistavovaly se pavlače a nad hlavní palác bylo zdviženo druhé patro. Vznikly zde rozsáhlé sklepy a další budovy. Stará cisterna byla zasypána a na jejím místě vyrostla černá kuchyně. Rovina dvorů byla zvednuta a druhý dvůr upraven kamennými arkádami.

V době Jana Davida Boryni se krajem prohnala třicetiletá válka. Kralovicko bylo pustošeno dvěma

pudorys-podle-d-menclove — *půdorys podle D. Menclové (nejsou zachyceny výsledky arch. výzkumu)*

pluky švédských vasalů, divokých Kumánů. Švédi se samozřejmě několikrát pokusili dobýt i hrad Krašov, který činil hojnou kořist. Krašov byl sice zbaven mnohých gotických opevnění, útokům Švédů však odolal. Hrad tedy nápor vydržel, předhradí však bylo vypleněno a do základů vypáleno.

V roce 1649 kupují zpustošené panství Jan Gref z Grefenburka a jeho zeť František Miseroni z Lisonu. Později se však stal Miseroni jediným majitelem. Jeho rod přišel do českých zemí v 16. století z Itálie a jeho předkem byl Diviš, rytec drahých kamenů a správce císařské klenotnice císaře Rudolfa II., kterým se stal i František. V roce 1608 byli Miseronové povýšeni do šlechtického rodu.

Na hradě začalo bezohledné vydírání poddaných. Hrad i celé podhradí sloužily k jedinému účelu, zvětšit zisky a bohatství jeho pánů. Zámecké dvory byly vydlážděny říčními valouny. K této práci bylo využíváno poddaných, kteří byly odsouzeni k nuceným pracem po potlačeném selském povstání, které v druhé polovině sedmnáctého století vedl rychtář Radim ze Dřevce.

pohled od jihozápadu - rytina P. Röhricha podle kresby M. Prusíka (1795) — *pohled od jihozápadu – rytina P. Röhricha podle kresby M. Prusíka (1795)*

Sedlákům František ukládal těžké roboty a nakonec zemřel pod ranou lednického kováře, jehož manželku znásilnil.

Miseronův syn Norbert Adolf, který se stal po otcově smrti majitelem hradu, však nebyl o mnoho lepší. Podle dobových kronik to byl opilec a výtržník, který nedodržoval zákony. Soudil se se svými sousedy o pozemky. K soudu hnal dokonce i opata plaského kláštera, spor však prohrál. Miseroni údajně dokonce několikrát usiloval o opatovu smrt.Stejně jako jeho otec, i Norbert zahynul na zranění způsobená rukou svých poddaných, kteří hájili svá práva.

Od vdovy po Norbertovi pak hrad roku 1678 koupil opat plaského kláštera Benedikt Engelken. Hrad koupil s celým panstvím a spojil je s ostatními klášterními statky. Hrad samotný však nebyl až do roku 1701 obýván. V tomto roce se z dříve obranného hradu a pevnosti tak vzniklo letní sídlo mnichů cisterciáků, používané pro zotavení po celoroční řeholi. Pořádali zde hony, veliké slavnosti a jiné kratochvíle, na které zvali faráře, rychtáře a vybrané sedláky z okolí. Pro tyto účely byl hrad znovu upraven, tentokrát ve stylu baroka a rokoka, zejména interiéry. Vyrostli zde dvě kaple, jedna zasvěcená sv. Ludmile a druhé sv. Evženii. Komnaty se rozdělily na mnišské cely. Byla dokonce zbudována nová, pohodlnější brána.

pohled od jihozápadu - rytina P. Röhricha podle kresby F.A. Hebera (1845) — *pohled od jihozápadu – rytina P. Röhricha podle kresby F.A. Hebera (1845)*

Největší zvrat v historii hradu nastal roku 1785. Tohoto roku zrušil císař Josef II. cisterciácký klášter v Plasích. Veškerý majetek připadl Náboženské matici království českého. Hrad byl ponechán svému osudu a začal rychle pustnout. Při opravě dvora Rohy dal dokonce fond lámat kámen právě z hradu.

Později císařský kancléř kníže Klement Lothar Metternich – Winneburg hrad s panstvím koupil. Na Plasku a Kralovicku obnovil polní hospodářství. Do jeho záměrů bohužel pustý hrad nijak nezapadal, viděl jej však jako užitečný zdroj kamení. Hrad byl naložen výbušninou a odpálen, kamení z něj vytěžené se použilo pro obnovu dvora Rohy a na prodej ostatním sedlákům. Kamenné části konzol a portálů, ostění oken a schody i oblouky arkád je možno spatřit v některých selských sklepech, chlévech a stodolách v okolních vesnicích.

Statek Rohy, na jehož stavbu byl použit kámen z hradu Krašova, je v dezolátním stavu, naprosto neudržován.

Hrad byl kompletně vyrabován a jeho vybavení bylo rozneseno do všech stran.

Historie vzhledu hradu Krašova

Z přístupové cesty k hradu je dodnes patrna síť několika vodních nádrží. Nalevo od vstupní brány pak dříve stával mlýn.

*půdorys přízemí 1) 1. pol. 13. století; 2) 2. pol. 13. století; 3) třetí gotická fáze; 4) renesance; 5) baroko; 6) 20. století; 7) neurčené zdivo*

Na západní straně předhradí bývala druhá vstupní brána, za kterou se terasovitě uspořádanými hospodářskými budovami sestupovalo na hlavní přístupovou cestu k hradu. Podle výzkumů, které na hradě proběhly v 70. letech 19. století bývala na předhradí zahrádka, lázeň, krčma, kovárna, pivovar, sladovna, cihelna a dva sklepy. Obrovský sklep sloužící k uskladnění produktů místního pivovaru byl vytesán do skály. Proti pivovaru byla později zbudována již zmíněná krčma a několik podsklepených budov, z nichž jsou dnes jen nepatrné jámy.

Předhradí bylo rozděleno na několik obranných nádvoří a bran, čímž byla zajištěna lepší obrana předhradí v případě nepřátelských napadení.

pudorys-suteren — *půdorys suterénu 1) 1. pol. 13. století; 2) 2. pol. 13. století; 3) třetí gotická fáze; 4) renesance; 5) baroko; 6) 20. století; 7) neurčené zdivo*

Vstup z předhradí do hradu samotného byl zajištěn pomocí padacího mostu přes hluboký příkop. Za zvedacím mostem a výsuvnou mříží byl vstup do strážní místnosti.Pod touto místností bylo sklepení a za ním kaple blahoslavené panny Eugenie. Zde byl v roce 1701 zřízen refektář a kaple s oltářem svaté Ludmily. Vedle brány bývalo obytné stavení za nímž se tyčila vysoká okrouhlá věž, která dosud zůstala v základech zachovalá. Na konci nádvoří pak stál dvoupatrový palác a kaple svaté Ludmily.

V čele hradu měla své místo věž s břitem. Tato věž je dle výzkumu Tomáše Durdíka nejstarší svého druhu na Našem území. Při přestavbách v období renesance byla věž začleněna do zdiva. V tomto prostoru byla později prolomena vstupní brána na třetí nádvoří. Pravá zadní strana byla tvořena palácem s černou kuchyní a cisternou na vodu, která byla vytesána do skály. Tato cisterna byla plněna vodou, kterou sem byli nuceni nanosit nevolníci z řeky Berounky.V nejzazší části ostrožny měla své místo věž, která se objevuje také v bájích a pověstech z dob vlády Přemysla Oráče a kněžny Libuše.

půdorys 1. patra 1) 1. pol. 13. století; 2) 2. pol. 13. století; 3) třetí gotická fáze; 4) renesance; 5) baroko; 6) 20. století; 7) neurčené zdivo — *půdorys 1. patra*
*1) 1. pol. 13. století; 2) 2. pol. 13. století; 3) třetí gotická fáze; 4) renesance; 5) baroko; 6) 20. století; 7) neurčené zdivo*

Proto je také tato spodní část zadní věže známa jako „Libušina komnata“. Tato věž byla obytná, původně byla od paláce oddělená a propojena s ním padacím dřevěným mostem. Později byly tyto budovy propojeny a přízemí našlo své využití jako vězení. K této přestavbě došlo v období pozdní gotiky, což bylo také období vzniku dvoupatrového domu s vysunutým ochozem na levé straně třetího nádvoří.

Jako obytný prostor pro posádku sloužil patrový dům s ochozem a několika velkými prostornými sklepeními. Tento dům stál naproti výše zmíněnému vězení. Pod ochozem byl vchod do nejhlubšího sklepení, kde byla pravděpodobně vytesána studna. Zda tato studna doopravdy existovala by mohl potvrdit, či vyvrátit archeologický výzkum, který na hradě nebyl dokončen.

V časech renesance docházelo k přestavbám, které spojily všechny stavby na druhém a třetím nádvoří v celkový komplet. Fasády byly zkrášleny rámcovým sgrafitem, jehož pozůstatky jsou dosud patrné na jižní stěně hradu.

Přestavba barokní pak zasáhla do celku areálu, došlo také k opravě obou kaplí zasvěcených svaté Ludmile a svaté Evženii. Z velkých komnat se staly mnišské cely a byly upraveny interiéry v rokokovém stylu. Prolámáním gotické zdi druhého dvora vznikla pohodlnější zámecká brána. Přístup k této bráně byl zřízen na místě zbořené bašty po mostě nad příkopem.